26 Září 2013
Kategorie: Rozhovory

Jestli si stále myslíte, že komorní mužský sbor je akademická záležitost, která se hodí tak do kostela, tak asi neznáte Lo Còr de la Plana z jihofrancouzského Marseille. Těhle šest chlapů dokáže své publikum bez problémů roztancovat. Měl jsem to štěstí, vidět je již několikrát a pokaždé mi připadali lepší. Po čtyřech letech se vrací do Prahy. V sobotu 28. října přijedou do pražského Paláce Akropolis. Při jejich minulé návštěvě jsem si krátce popovídal s vedoucím kapely Manu Theronem.

Lo Cor de la Plana

Jak často zkoušíte?

Když máme nový mateiál, tak zkoušíme poměrně hodně. Například nový program, se kterým začneme vystupovat v březnu, budeme zkoušet každý den kromě neděle od 15. února do 15. března. Když je potřeba zkoušíme pět, šest dní v týdnu, 8 hodin denně. Jako normální pracující lidé.

Co bylo to nejpodivnější místo, na kterém jste si zazpívali?

Zpívali jsme v betonárce, to bylo dost drsné. Zpíváme prakticky všude, v kostelech, v továrnách, v barech, v restauracích. Restaurace nesnáším. Ale to nejpodivnější místo byl prázdný koncertní sál. Bylo to v Denveru v Coloradu, pořadatel neudělal žádné promo a nepřišel vůbec nikdo. Takže jsme zpívali pro bodyguardy, barmana a dvě holky, co prodávaly lístky.

A udělali jste celý koncert?

Samozřejmě. A těch pár lidí, co tam byli, byli překvapení, že jsme zahráli celý koncert. Myslím, že o byl ale dobrý nápad, protože jsme potřebovali zkoušet.

Existuje místo, kde byste si naopak chtěli zazpívat a ještě se to nepovedlo?

Naposledy jsem takto chtěl udělat koncert ve vesnici, odkud pochází moje matka. Byl to totální neúspěch. Od té doby takové sny nemám.

Proč podle tebe tak málo lidí zpívá okcitánsky?

Myslím, že je to tím, že okcitánština pomalu umírá. Hudební průmysl ve Francii je nastaven tak, že nedovolí takovým kapelám dostat se do médií. Na druhou strano od konce 80. let se objevuje stále více lidí, kteří zpívají v okcitánšině.

Takže do médií se s okcitánštinou nedá vůbec dostat?

V televizi i v rádiu existují regionální programy v okcitánštině. Existuje ale pár kapel, kterým se tuhle bariéru podařilo překonat a dostali se i do francouzských médií. Kromě nás, ještě Massilia SoundSystem, Dupain a pár dalších.

A co mladí, kráčí ve vašich šlépějích?

Je tu spousta mladých chce dělat tuhle muziku. A mnozí nás také kontaktují. Jeden člen naší kapely Rodin Kaufmann je prezidentem největší okcitánské asociace v Marseille. V podstatě každý den se mi ozývá někdo, kdo chce zpívat v okcitánštině. A myslí si, že na tom zbohatne :-) .

Jednou jsi prohlásil, že okcitánština nebude za 20 let už existovat. Je to opŕavdu tak zlé? Vy mluvíte normálně okcitánsky?

Samozřejmě, Všichni mluvíme okcitánsky. Takže asi zemřu do dvaceti let :-) . Byla to trochu hloupá předpověď. Ale asi opravdu nejme dostatečně úspěšní v šíření našeho kulturního dědictví. Je to velmi těžké. Nemsyslím si ale, že okcitánský jazyk do 20 let nebude existovat. To už říkali ve 13. století a zatím se to naštěstí nenaplnilo.

Massilia SoundSystem prohlašovali, že zpívat okcitánsky pro ně znamená jakousi formu protestu. Co znamená zpívat okcitánsky pro tebe?

Neznamená to pro mne žádnou mladickou formu vzdoru nebo rebélie proti jakémukoli systému. Znamená to pro mne, že musíme něco vybudovat. Že musíme lidi pesvědčit, že je to důležité. Nejen pro nás, ale hlavně pro ně. A je myslím spousta lidí, kteří tohle chápe. Máme už prezidenta Okcitánie, máme Prince a velkého vezíra a brzy budeme řádným státem.

Manu Theron (Lo Còr de la Plana, Palác Akropolis, 8. 12. 2009)

Líbil se Vám článek? Linkuj Jagg.cz Media Blog Zalinkuj

Přidat komentář

(povinné)

(povinné)

CAPTCHA image