16 Srpen 2012
Kategorie: Rozhovory

Druhá část rozhovoru s žurnalistkou Kateřinou Kombercovou a spolupracovníkem BBC a rádia Svobodná Evropa Bardiou Afshinem. O tradiční hudbě, íránských rockerkách a konečně i o plastické chirurgii.

Maral

Jaký vztah mají mladí Íránci k tradiční hudbě?

BA: Tady je nutné ujasnit si jednu věc. Jednak tu máme folklór, který je v každém regionu jiný. To je hudba, u které hrozí, že úplně zmizí. Ale perská tradiční hudba, to je úplně jiný případ. Vychází také z folklóru, před třemi sty lety se ale stala oficiální perskou hudbou, hudbou, která se hrála u dvora. A otázka, co je vlastně perská lidová hudba, kde jsou naše kořeny, začíná zajímat i mladé rockery.

Najdou se v Íránu i rockerky?

KK: Tady je potřeba zmínit se hlavně o Maral Afsharian, která působila v kapele Plastic Wave. To je asi jediná opravdová íránská rockerka. Je velice odvážná. Je to rebelka a hrdinka. Veškeré skladby zpívá v angličtině, což je zajímavé, protože ve většině případů je íránská rocková hudba zpívaná ve farzí. Farzí je hodně melodická řeč. Maral Afsharian se rozhodla zpívat v angličtině, protože to více sedí rockovým akordům. Je hodně kontroverzní, i ve svých textech. A protože jsou v angličtině, jsou přístupné i pro západní publikum.

Maral se dokonce dostala i do vězení, kde seděla společně s masovým vrahem. A to jen proto, že zpívala jako frontmanka s kapelou, a protože byla v džínách a bez šátku.

Maral Afsharian vystudovala Teheránskou hudební univerzitu, což je výjimečné. Většina ostatních hudebníků se rekrutuje spíše z řad studentů architektury nebo jiných oborů. Nedávno se od Plastic Wave odpojila a dala se na sólovou dráhu. Přestože má spoustu fanoušků na západě a nebyl by pro ní asi problém emigrovat třeba do Londýna, chce zůstat v Teheránu. Ale kdo ví, třeba jí přitvrzující se režim opravdu donutí odejít.

V Československu bylo běžné, že StB donutila mnohé disidenty a nepohodlné hudebníky k emigraci. Nutí íránské úřady také k emigraci?

BA: Myslím, že ne. Alespoň myslím, že se to nestalo mezi hudebníky. Například pro novináře je poměrně obtížné svobodně pracovat, proto opouštějí zemi. Že by ale někdo byl k emigraci donucen, o tom jsem neslyšel. Lidé ale opuštějí Írán hlavně z ekonomických důvodů.

Ale stávají se jiné věci. Na předměsí Teheránu se konal takový polo-soukromý festival. Vtrhla tam policie s morální policíí a všechny pozatýkala, včetně všech diváků. Byl okolo toho velký poprask. V médiích to pak prezentovali jako shromáždění satanistů.

Morální policie, co to je?

BA: Abych byl upřímný, těm je lepší se vyhnout. Mohou se vám plést do vašich soukromých záležitostí. Nemají žádné uniformy. Mohou vás zastavit, prohledat. Kontrolují, jestli máte na sobě vhodné oblečení. Jdete po ulici s dívkou, oni vás zastaví a zeptají se, co je to za dívku. Teoreticky vás mohou zatknout a nechat zavřít.

Kapela Kiosk zpívá ve svých textech o sociálních tématech, o politice, ale také i o plastické chirurgii. To je tak populární mezi mladými v Íránu?

BA: Představ si dívku, která může na ulici ukázat pouze svou tvář. Nejvýraznější část, která je z ní vidět je nos. Proto musí být krásný. Holky na západě chodí do tělocvičny cvičit aerobik, aby měly krásné tělo. V Íránu chodí na plastiku nosu. Nevím jistě, jestli je to přesně tak, tako si to ale vysvětluji.

Odkazy

Líbil se Vám článek? Linkuj Jagg.cz Media Blog Zalinkuj

Přidat komentář

(povinné)

(povinné)

CAPTCHA image