02 Srpen 2012
Kategorie: Rozhovory

Přehrávky, perzekuce muzikantů i účastrníků koncertů, vypínání aparátů, samizdatové nahrávky, zatýkání … nepřipadá vám to povědomé? Projevy diktatury se nemění, mění se pouze místo a čas.

The Plastic Wave

Zatímco ikonou československého undergroundu byli The Plastic People of the Universe, v Íránu je to elektronická rocková kapela The Plastic Wave (zajímavá podobnost názvů). Jediné, co by naši Plastici svým mladým íránským kolegům mohli závidět jsou moderní technologie.

V roce 2009 dostali Plastic Wave pozvání na slavný americký SXSW. Rozjeli se na americkou ambasádu do Dubaje pro vízum. Marně. Američtí posluchači nakonec o jejich hudbu nepřišli, díky projektu The Impossible Music Sessions. Americká kapela Cruel Black Dove nacvičila jejich písně, které pak zahrála v jednom brooklynském klubu v roce 2010. The Plastic Wave se samozřejmě osobně zúčastnit nemohli, své vzdálené publikum mohli alespoň pozdravit přes webovou kameru.

Zpěvačka The Plastic Wave Maral Afsharian od kapely nedávno odešla a dala se na sólovou dráhu. Jestli její kolegové riskují každým oficiálně neschváleným koncertem zatčení, ona riskuje hned dvakrát. Hraje zakázanou hudbu a ještě k tomu je žena! A ženám je vystupování přes smýšleným publikem přísně zakázáno.

Dnes nám takové věci naštěstí připadají absurdní a nemyslitelné. Není to ale tak dávno, co jsme něco podobného zažívali i my. Nejen o paralelách mezi hudebním undergroundem normalizačního Československa a íránským undergroundem za režimu Mahmúda Ahmadínežáda jsem si povídal s žurnalistkou Kateřinou Kombercovou a Bardiou Afshinem, spolupracovníkem BBC a rádia Svobodná Evropa.

Část první - Zákazy, povolení a přehrávky

Co je vlastně zakázáno a co povoleno?

BA: Neexistuje žádná definice toho, co je zakázané, co je legální nebo ilegální. Ani se vlastně nedá zjistit, jak to funguje. Povolení dostanou například některé skupiny, které hrají popmusic, u jiných žánrů je to ale třeba problém. Žádná pravidla ale neexistují. A nikdy nevíte, jestli povolení dostanete nebo ne.

Takže je potřeba o povolení žádat pokaždé?

BA: Ano. Zajišťuje to zvláštní sekce “odborníků” na Ministerstvu pro islámský dozor.

Pokud jste chtěli v Československu v době normalizace veřejně vystupovat, museli jste podstoupit takzvané přehrávky. Je to v Íránu stejné?

BA: Je to vlastně stejné. V různých obdobích se to ale lišilo. Záleží na tom, kdo je zrovna ministr pro islámský dozor a samozřejmě velmi záleží na tom, kdo je zrovna u moci. Za vlády proreformních prezidentů sestávaly komise z opravdových hudebních odborníků. Dnes to ale o hudbě už není. Prohlašují, že procházet by měly například jen hlubokomyslné spirituální texty. Pravdou je, že mnohdy bez problémů projdou i slaboduché popové popěvky. Manažer takové kapely má asi dobré vztahy s ministerstvem. Mnozí se domnívají, že showbusiness ovládají mafie, které si vše dokáží zajistit.

Dočetl jsem se, že cenzoři zakázali vystupování skupině, která zpívala dokonce pouze starou perskou milostnou poezii. Myslíš, že je to možné?

BA: Myslím, že to není pravda. Respektive myslím, že důvody byly asi jiné. Jak jsem již říkal, neexistují tu žádná pravidla. Ano, byly případy, kdy soubory hrající klasickou perskou hudbu nedostaly povolení, nemyslím si, že to bylo kvůli milostné poezii. Mohlo to být kvůli jejich hudebnímu stylu, důvody mohly být samozřejmě i úplně jiné.

Jsou tu ale někteří současní básníci, jejichž poezie je pro úřady problematická. Ale třeba v poslední době vyšly dvě alba, jejichž texty byly inspirovány tvorbou moderních kontroverzních básníků. A na to kapely povolení dostaly. Záleží případ od případu.

Většina perských muzikantů působí v zahraničí, mnozí ale přesto stále zůstávají, je to tak?

BA: Každý na to má jiný názor. Ano, je tu spousta skvělých kapel, které zůstávají doma. Situace není pro ně samozřejmě moc dobrá. Dostat povolení není jednoduché. Ale šance tu je. Se spoustou omezení, samozřejmě.

Mám vlastní zkušenost. Hráli jsme s naší kapelou (Radio Teheran) na půdě naší univerzity architektury před osmi sty lidmi. Dostali jsme povolení. Během koncertu ale přišli na pódium nějací lidé a odpojili nám nástroje.

Situace se velimi zhoršila po volbách v roce 2009, které lidé považují za velký podvod. Tahle skutečnost se samozřejmě odrazila i v textech kapel.

Objevují se tedy texty s politickými tématy?

BA: V undergroundové scéně v Íránu dominují dva žánry - RnB a alternativní rock. RnB interpreti otevírají ve svých textech sociální i politická témata. V alternativní rockové scéně je situace jiná. Existuje podle mne jen jediná kapela, v jejíchž textech se objevují sociální a politická témata - Kiosk.

Líbil se Vám článek? Linkuj Jagg.cz Media Blog Zalinkuj

Přidat komentář

(povinné)

(povinné)

CAPTCHA image