01 Říjen 2009
Kategorie: Rozhovory

V pátek 25. září 2009 proběhl ve vyprodané Akropoli koncert francouzské formace Speed Caravan. Po koncertě jsem měl možnost krátce si promluvit s frontmanem kapely Mehdi Haddabem.

V Paříži žijící Alžířan Mehdi Haddab je neúnavný novátor a hledač nových cest ve hře na arabskou loutnu oud. To dokazuje i v duu DuOuD se svým tuniským kolegou Jean-Pierre Smadja alias Smadj. Speed Caravan je jeho sólový projekt a hned s debutovým CD “Kalashnik Love” sklízí úspěchy, kde se dá. Také se na něm objevili i hvězdní hosté, včetně členů Asian Dub Foundation nebo Mehdiho kamaráda a krajana Rachida Taha.

Speed Caravan

Když jazzový pianista Michel Petrucciani hrál, cítil fyzickou bolest s každým tónem (kvůli jeho vážné nemoci). Když vidím hrát tebe, zdá se mi, že pociťuješ radost, štěstí, někdy legraci, ale někdy také vztek. Co doopravdy cítíš na pódiu?

Je to směs nejrůznějších pocitů. Ano. Někdy cítím vztek. Rozhodně ale ne vztek na diváky. Mám vztek na politické systémy, které umožňují, aby se děly nespravedlnosti. Záleží samozřejmě na tom, jakou píseň hraji. Ano, v některých se skrývá vztek. Některé jsou pro mne zase jako druh léku, forma terapie. A některé jsou prostě “pure f**king rock’n'roll punk” - zábava a legrace.

Se svou elektrickou loutnou oud jsi podle mého udělal veliký skok. Hlavně ve vnímání tohoto doposud akustického nástroje. Co myslíš bude další krok. Třeba laserový oud?

Mým dalším krokem je najít ten správný futuristický zvuk loutny oud. Pracuji na tom. Tento nástroj je zatím pouze prototyp.

Takže to ještě není finální verze?

Určitě ne. Vymýšlím, jak nejlépe elektrifikovat loutnu oud. Vývoj ale ještě chvilku potrvá. Nejsem bohatý, jsem jen muzikant.

Tento nástroj, na který hraješ sis vyrobil sám?

To je na delší vyprávění. Hrával jsem na klasický akustický oud. Ten jsem pouze elektrifikoval. Elektrický oud jsem viděl prodávat poprvé před asi deseti lety. Bylo to ale dost drahé. Jednou mi kamarád řekl, že viděl prodávat levnější elektrické loutny oud v Istanbulu. A tak jsem si jednu koupil. Moc šťastný jsem ale nebyl. Ani zvuk, ani vzhled nástroje nebyl dobrý.

A jednoho dne (možná jsem byl opilý) jsem tenhle elektrický oud zapojil, prohnal distortionem, pustil pěkně nahlas a zjistil jsem, že by se s ním přeci jen dalo něco udělat. Začal jsem na něj hrát a postupně, kousek po kousku jsem ho začal tvarovat a přetvářet. Jako když se kočka mění ve lva. Všechno jsem na tom nástroji změnil. Včetně toho, jak vypadá. Dneska na něm nejdeš pantera, ptáky, ještěrku i blonďatou holku.

Řekl jsi, že oud ti změnil život. Co kdyby sis měl ale vybrat jiný nástroj. Po kterém bys sáhl?

Asi housle. Je to o svobodě. Na housle můžeš zahrát jakoukoliv stupnici. Protože ti nevadí pražce. Bez pražců je svoboda. Prostě si můžeš dát prsty kam chceš. Když hraji na kytaru, připadám si trochu svázaný a pražce bych z ní nejraději sundal.

Vím, že jsi fanoušek Chemical Brothers. Jakou další hudbu máš rád?

Jednou z prvních kapel, které jsem propadl je AC/DC. Mnozí o mě píší, že jsem Jimmy Hendrix arabské loutny oud a já mám jeho hudbu velmi rád, ale to, co na mne v mládí zapůsobilo mnohem více byla hudba AC/DC.

Mám velmi rád a nechávám se inspirovat starými nahrávkami z celého světa. A stále hledám něco nového, co neznám. Hledám nové koncepce v hudbě, hledám energii.

Také mám rád různé kompilace, výběry a filmovou hudbu. Z rockové muziky poslouchám hlavně 60. léta. Myslím si, že je to velmi důležitá éra, začátek.

A co třeba raï?

Ano, jistě. Asi před rokem jsem byl v Alžírsku a koupil jsem si tam nahrávky jednoho z prvních raï zpěváků, který ale není ve světě moc známý - Ahmed Wahbi (1921–1993). O něj se učil i Khaled.

Video


Odkazy

Líbil se Vám článek? Linkuj Jagg.cz Media Blog Zalinkuj

Přidat komentář

(povinné)

(povinné)

CAPTCHA image