22 Květen 2008
Kategorie: Rozhovory

Miloš VacíkBubeník, výtvarník a pedagog Miloš Vacík je jedním z naších nejvýznamnějších perkusistů. Hudbou se živí od svých osmnácti let. Na perkuse začal hrát v kapele Laura a její tygři. Jeho oborem jsou nástroje a rytmy Brazílie, Kuby a Západní Afriky. Založil Šum Svistu, Sluneční orchestr, je kapelníkem Tam-Tam Orchestra. Před časem založil a vede první sambovou školu v Čechách - Samba Tam-Tam Batucada škola Praha.

 

Bubnování bývá mnohdy spojováno s různými transovními rituály. Máš ty s něčím takovým zkušenosti?

Ono je to trochu jinak. Je už takové klišé, že si lidé myslí, že bubny = trans, úlet někam a padání do mimosmyslových stavů. Ve skutečnosti je to složitější. Například u šamanského bubnování je někdo uváděn za pomoci bubnů do jakéhosi mimosmyslového stavu a skrze něj pak mluví bozi, předkové – záleží na typu rituálu. S tím se setkáváme skoro po celé Zemi – v Africe, v Severní Americe u indiánů, v Mongolsku, ale také v Brazílii v Candomblé nebo na Kubě. Tam třeba pomocí bubnů bata uvádějí kněží do transu médium. Většinou to ale nejsou samotní bubeníci, kteří upadají do transu.

To je však něco jiného, než dělám já. Bubnování má mnoho poloh a šamanské bubnování je pouze jednou z mnoha. Já se spíše specializuji na “světské” bubnování a snažím se do transu neupadat. V mé škole samby to svým žáků přímo zakazuji. Ať upadají do transu všichni okolo - diváci, tanečníci. Když ale hraje více bubeníků dohromady, tak se musí navzájem vnímat a musí se řídit mými signály – v transu by to šlo dost těžko.

Já sám jsem se při bubnování do transu nikdy nedostal, ani se o to nesnažil. Občas zažívám spíše pocity absolutního štěstí a euforie. To, když v tom okamžiku všechno funguje jak má.

Existují bubny, na které smí hrát pouze kněží a jsou laikům zapovězené?

Ve světě jich bude určitě mnoho. Například kubánské bubny bata. To jsou tři různé bubny (okónkolo, iyá a itótele) s blánami proti sobě. Hrají na ně tři bubeníci rytmy skládané do sebe. Na ty je při určitých rituálech dovoleno hrát pouze kněžím, jsou tedy určeny pouze k obřadům. A nikdo jiný na ně nesmí ani sáhnout. Dokonce i jejich výrobě předchází půst a očišťování. U nás se bubny bata prodávaly v Kubánské kultuře, ale naši lidé si s nimi většinou nevěděli rady a jednu blánu sundavali, čímž tento nástroj vlastně znesvětili.

Procestoval jsi spoustu zemí Afriky a Ameriky a určitě sis i zahrál s mnohými místními muzikanty. Je něco, co oni nejsou schopni zahrát. A třeba Evropan ano?

Záleží na tom, kam se člověk pustí a s kým hraje. Třeba v Brazílii jsou, jako u nás, vystudovaní konzervatoristé, kteří hrají na symfonické nástroje či klasickou bicí soupravu. Většina jsou však „etničtí“ bubeníci, kteří nedovedou hrát nic jiného, než ten který rytmus, který hrají celý život. Umí hrát sambu a nic jiného zahrát nedovedou - umí to, ani neví jak. A většinou to nejsou schopni ani předat. Na Kubě, v Africe a asi i kdekoli jinde je situace obdobná.

Je nějaká země, kam by ses klidně odstěhoval? Kde by jsi chtěl žít?

Tenhle pocit jsem měl poprvé v Libanonu. Bejrút mě tak okouzlil, že jsem si říkal, že tady bych snad mohl i žít. Podobně mě uchvátilo Rio de Janeiro. A říkám to s vědomím, že tam je život opravdu těžký a je to velmi nebezpečné město. Tam jsem měl dokonce pocit, že jsem se vrátil domů. Rio je mi tak blízké, že bych si tam život dovedl představit.

Co jazyky? Umíš portugalsky?

Portugalsky umím. To musím. V Brazílii umí anglicky tak 1 % lidí, takže je to nutnost.

A španělsky?

Španělsky sice neumím, ale portugalština je jí velice blízká.

Dočetl jsem se, že nepiješ, nekouříš a jsi proti drogám. Co jídlo?

Jsem vegetarián. Ono to vypadá, že jsem nějaký asketa, ale to tak není. Spíše to nějak vyplynulo. Nekouřil jsem nikdy, alkohol mi taky nikdy nechutnal. To neznamená, že bych se v mládí párkrát nárazově neopil, ale to už je opravdu hodně dávno. Vegetarián jsem osmým rokem a úplně mi to vyhovuje. Maso mi také nikdy moc nechutnalo, ani v dětství. Maximálně kuřata a ryby. A tak jsem si řekl, že to vypustím úplně. Nechybí mi to.

To musíš být v Jižní Americe jako v ráji, ne?

To je pravda. Když jsem jel do Brazílie, tak jsem čekal, co to se mnou udělá. Úžasná muzika, moře, podnebí. Co jsem ale nečekal, byl zážitek z jídla. To je neuvěřitelně dobré. A to hlavně proto, že je všechno čerstvé. Byl to opravdu ráj. Oni rádi jí, rádi vaří, nic nešidí. Když se bavím s Brazilci žijícími v Čechách, říkají, jak jim chybí brazilská kuchyně a chutě. Tomu už teď naprosto rozumím.

Kdyby sis mohl vybrat jediný buben, který by sis mohl vzít na pustý ostrov, který by to byl?

To je složitá otázka. Přestože miluji brazilskou hudbu, tak by to byla kubánská konga. To jsou nástroje, které mě strašně baví.

V dětství jsi se učil na housle a na flétnu. Zahraješ si ještě dnes?

Na housle jsem se učil asi rok, když mi bylo čtyři nebo pět let. To nedopadlo dobře. Byl jsem strašně živé dítě. Už od druhé třídy jsem nosil poznámky a ředitelské důtky, že nevydržím sedět. Možná právě ty bubny to později vykompenzovaly. V šesti letech jsem chtěl jít na bicí, ale byl jsem moc malý. Tak jsem si musel vybrat jiný nástroj a vybral jsem si flétnu. Ty tři roky jsem protrpěl a dodnes mě mrzí, že jsem si nevybral klavír. Teď ale na to docela rád vzpomínám, protože flétnu občas do ruky vezmu. Dokonce i na některých svých deskách jsem na flétnu hrál. Flétna prostě k bubnům někdy patří.

Tradiční otázka na závěr - co rád posloucháš? Můžeš nám něco doporučit?

Můj velký guru, kterého mám strašně rád je Airto Moreira. To asi není úplně neznámé jméno, alespoň pro jazzové fanoušky. Brazilský bubeník a perkusista, který hrál s Miles Davisem a spoustou dalších klasiků. S ním jsem dokonce v kontaktu a občas si napíšeme. Jsem obdivovatel jeho hry, jeho přístupu k hudbě, k perkusím a bicím nástrojům. Určitě bych doporučil muzikanty z São Paula - Trio Mocotó. Mám velice rád brazilského písničkáře Jorge Aragão. To byla Brazílie. Z kubánské muziky určitě všichni znají Buena Vista Social Club. Já spíše poslouchám starší kubánské kapely jako Machito Orchestra či Larry Harlow Orchestra, nebo hráče na timbales Tito Puente. Doma mám velikou sbírku etnické hudby ze všech koutů světa – Afrika – včetně té severní, Asijská hudba, Latinská Amerika. Mám spoustu nahrávek s hudbou „pouze“ bicích nástrojů. Je to neuvěřitelně pestrá kolekce rytmů, zvuků – bubny jsou po celé planetě v mnoha podobách. Hudbu z této sbírky často používám i jako ilustraci k mým seminářům, či přednáškám.

Odkazy

Líbil se Vám článek? Linkuj Jagg.cz Media Blog Zalinkuj

Přidat komentář

(povinné)

(povinné)

CAPTCHA image