07 Listopad 2014
Kategorie: World music, Články

Na letošním vyhlašovacím večeru prestižní kanadské Polaris Music Prize na sebe strhla hned několikrát pozornost inuitská zpěvačka Tanya Tagaq. Předvedla absolutně strhující vystoupení, po kterém spadla čelist všem přítomným, poprávu cenu vyhrála za své nové album Animism a nakonec poslala do p*dele jednu z největších amerických organizací na ochranu zvířat PeTA.

Tanya Tagaq

Samouk ve sprše

Tanya Tagaq se narodila daleko na severu Kanady, ve městě Cambridge Bay. Zábavou místních Inuitek je už po staletí hrdlení zpěv. Tanya se k němu ale dostala oklikou. Když odjela studovat do Yellowknife a později do Halifaxu, byla pro ni kazeta s hrdelním zpěvem inuitských žen vzpomínkou na domov. I když byla otevřená k jiným hudebním vlivům, uvědomila si, že tohle je pro ni to pravé a začala se učit zpívat. Sama, v koupelně.

Inuitské hrdelní zpívání je vždy párová záležitost, takže to, co dnes Tanya Tagaq předvádí není rozhodně tradiční forma, ale její velmi osobitý styl. Tím také zaujala Björk, která ji v roce 2004 přizvala na natáčení CD Medula. Hlas Tanyi Tagaq se objevuje hned v úvodních vteřinách desky.

Jezte tuleně, jsou výteční

Začalo to na letošním předávání Oskarů, když slavná moderátorka Ellen DeGeneres udělala spolu s Julií Roberts, Bradem Pittem a několika dalšími hereckými hvězdami selfie, jehož retweetování vyneslo rekordních 1,5 milionu dolarů, které věnovala organizaci pro ochranu zvířat HSUS. Ta však, stejně jako PeTA nebo další podobné organizace, dlouhodobě bojuje proti lovu tuleňů.

To ovšem hýbe žlučí všem kanadským Inuitům, protože každoroční lov tuleňů je pro ně nejen součástí jejich identity, ale mnohdy také otázka holého přežití. Stačí se podívat na pár fotek ze severních teritorií Kanady a musí vám být jasné, že tady asi moc pšenice nebo kukuřice nevyroste, a asi tu bývá taková zima, že bez pořádného oblečení (ideálně z tulení kůže) by tu běžný Američan umrznul během několika minut.

Ellen DeGeneres dokonce na svém blogu označila lov tuleňů za “ohavný a nelidský čin”, čímž rozpoutala inuitskou antikampaň #sealfie. Na Twiteru se rázem vyrojila spousta fotek lidí oblečených do tulení kůže nebo s výrobky z tuleního masa.

Milovat něco a zároveň na tom být existenčně závislý se nevylučuje.

Tagaq sealfie I Tanya Tagaq do kampaně přispěla - publikovala fotku své nedávno narozené dcery vedle mrtvého tuleně. Asi ani nečekala, co tím rozputá. Stovky nenávistných reakcí internetových haterů, včetně výhružek smrtí nebo odebráním jejích dětí do ústavu. Ani několik měsíců nenávistných komentářů Tanyu Tagaq však neodradilo a neumlčelo. Když letos v září obdržala prestižní kanadskou cenu Polaris Music Prize, ve svém projevu mimo jiné řekla: “Lidé by měli nosit tulení kůži a jíst tulení maso co nejvíce. Ať jde PeTA do p*dele.”

Lov není zlo. Vlk také není zlý, když loví. Velké korporace, které těží ropu ve velkém, to mi připadá zlé.

Civilizovaná Kanada?

I v tak svobodné a z našeho pohledu téměř bezchybné zemi, jakou je Kanada je ale cosi shnilého. A tulení maso to není. Podobně jako jiné menšiny všude na světě, i kanadští Inuité se setkávají s diskriminací. A nejde zdaleka jen o lov tuleňů.

Nedávno kanadskou společností zahýbal případ vraždy 26 leté těhotné inuitské studentky Lorety Sanders v Halifaxu. Byla okradena a poté zavražděna kanadským párem, se kterým sdílela byt. Řeklo by se, že šlo jen o tragický, ale normální kriminální případ. Ze statistik ale vyplývá, že inuitská žena či dívka má 4x větší pravděpodobnost, že bude zavražděna, než bílá Kanaďanka.

Při vystoupení Tanyi Tagaq na galavečeru Polaris Music Prize měli diváci možnost vidět za ní v projekci 1200 zavražděných nebo pohřešovaných inuitských žen a dívek. Emotivní diskuze na tohle téma se vedou nejen na internetu a v tisku, ale naštěstí i v kandaském parlamentu. Takže by se mohlo snad opravdu něco změnit. Moc bych to přál Inuitům i Kanadě.

Video

Líbil se Vám článek? Linkuj Jagg.cz Media Blog Zalinkuj

Přidat komentář

(povinné)

(povinné)

CAPTCHA image