04 Září 2014
Kategorie: World music, Články, Jazz

Jsou muzikanti, kteří dobře ovládají svůj žánr. Jsou muzikanti, kteří ovládají více žánrů a dokáží je spojovat a hledat mezi nimi styčné plochy. A pak jsou hudební osobnosti, kterých není mnoho, a pro které jednotlivé žánry už přestávají dávat smysl a stojí tak trochu nad nimi. Jejich hudba je natolik osobitá, že začíná být samostatným žánrem. Mezi takové osobnosti řadím i španělskou zpěvačku tmavé pleti, která se jmenuje Concha Buika.

Concha Buika

Maria Concepción Balboa Buika je dcerou politického uprchlíka z Rovníkové Guineje. Narodila se zhruba v polovině mezi Barcelónou a Alžírem. Vyrostla coby členka jediné černošské rodiny v nebezpečné a zaplivané čtvrti hlavního města Baleárských ostrovů Palma de Mallorca.

Její učitelka zpěvu v kostele si ji jednou zavolala a řekla jí, že zpívá jako pes, a že už příště nemusí chodit. Tak poslouchala svého psa, ale nezdálo se jí, že by zpíval tak špatně. Vlastně se jí to líbilo.

Určitá míra animálnosti v projevu Conchy Buiky rozhodně je. Možná proto chtěla být původně bubenicí. Možná proto se s ní nespolupracuje lehce, jak sama připouští. A možná proto mají mnozí velký problém, kam ten její ochraptělý hlas vlastně zařadit. Concha Buika je ráda, že ji lidé poslouchají, a je jí jedno, jestli v tom, co dělá slyší flamenco, jazz nebo blues.

Concha Buika má improvizační schopnosti Elly Fitzgerald, je stějně brilantní jako Sarah Vaughan a má cítění jako Billie Holiday.

Wilbert Sostre, jazzový publicista

Concha Buika má mnoho hudebních vzorů. Tita Turner ji třeba dvakrát zachránila život. Poprvé, když si s jejími písněmi vydělala na živobití v Las Vegas. Podruhé, když si při jedné hluboké životní krizi přečetla životopis Tiny Turner a postavilo jí to znovu na nohy. Obdivuje Lolu Flores, Camerona de la Isla i Petha Mathenyho. Dalším dochovním vůdcem je pro Conchu John Coltrane, který ji naučil, že opravdová svoboda nezná hranic. Nikdy by nečekala, že si mnohými svými oblíbenci jednou zazpívá. Třeba s Chickem Coreou, Chucho Valdésem nebo zmíněným Pethem Methenym.

Ten si s ní zahrál na její poslední desce La Noche Más Larga (2013). Kromě vlastních skladeb zde najdete i několik cover verzí. Například Don’t Explain od Billie Holiday, kterou si prý ráda pouštěla její maminka, když se potřebovala vyplakat. A jen velké osobnosti si můžou dovolit vzít slavnou píseň Jacquese Brela Ne Me Quitte Pas, zazpívat ji úplně po svém, ale tak, aby neztratila nic ze své naléhavosti, jak to předvedla Concha Buika.

Concha Buika je velmi všestranná osobnost. Kromě zpěvu a skládání písní, píše a vydává poezii. Je velmi impulsivní. Nechce mít žádná očekávání, aby se mohla radovat z běžných věcí v životě. A smát se i tomu, co by jiní považovali za tragické. Třeba když se její otec, který jí v devíti letech opustil spolu s matkou a dalšími pěti sourozenci, vrátil po 26 letech domů. “Mám hlad.”, byla prý jeho první věta. Ani si nepamatoval, jak se jeho děti jmenují. “Není to legrační historka?”, říká Concha a směje se. Tohle všechno dělá z Conchy Buiky zpěvačku nejen s velkým hlasem, ale hlavně s velkým srdcem.

Video

Odkazy

Líbil se Vám článek? Linkuj Jagg.cz Media Blog Zalinkuj

Přidat komentář

(povinné)

(povinné)

CAPTCHA image