15 Květen 2013
Kategorie: World music, Články

Na ostrovech vzniká jiná hudba, než na pevnině. Přijde mi, že má šmrnc, je pohodovější, je více sexy. Vezměte si třeba Kubu, Jamaiku nebo Havaj. Zhruba 750 km východně od Madagaskaru leží ostrov Réunion. Odtud pochází maloya, hudba, o které se v posledních letech mluví čím dál více. Hudba, která byla ale málem zapomenuta.

maloya

Na Réunionu existují dva hlavní kreolské hudební žánry: séga a maloya. Maloya byla původně hudbou afrických otroků, kteří se na ostrov dostávali od 17. století. V druhé polovině 20. století ale málem zmizela. Místní komunistická strana PCR (Parti Communiste Réunionnais) si ji totiž vybrala jako symbol své politiky. A tak byla maloya po mnoho let prakticky zakázána, vytlačena na druhou kolej, ignorována médii. Teprve až v roce 1981 za vlády francouzského socialistického prezidenta Mitteranda PCR své snahy o autonomii Réunionu vzdala a maloya se mohla opět vrátit do vysílání rozhlasových stanic.

Danyèl Waro

Zachránit starodávnou hudbu není zdaleka tak jednoduché, jako zrestaurovat starý gobelín či fresku. Většinou je to úkol na celý život. Danyèl Waro značně přispěl k tomu, že i dnes můžeme hudbu maloya poslouchat.

Narodil se v roce 1955 na jihozápadě ostrova Réunion, v chatrči bez vody a elektřiny. Jeho otec, zanícený komunista ho přivedl do PCR coby dobrovolníka, když bylo Danyèlovi osmnáct let. Tehdy, v roce 1973, na výroční oslavě partaje, uslyšel něco, co mu změnilo život. Vystupoval tam jeden z gran moun (velikánů) maloyi Firmin Viry. “Když jsem ho uslyšel, vyvolalo to ve mně fyzickou reakci. Okamžitě jsem pocítil touhu, aby se ta hudba stala mou součástí.”, vzpomíná Waro. Do té doby maloyu nikdy neslyšel.

Zanedlouho se Danyèl Waro stal členem Viryho kapely. Od 80. let už ale vystupuje sám a jeho reputace roste, hlavně ve světě. V devadesátých letech vystupuje např. v Japonsku, doma na Réunionu se ale v té době dá sehnat jen jediná kazeta s jeho hudbou. Dnes je už situace jiná. V roce 2010 obdržel Waro na nějvětším světovém veletrhu world music Womex cenu za celoživotní zásluhy o zachování hudby maloya.

Kdo je tenhle běloch, který zasvětil svůj život hudbě černých otroků? Pacifista, který odmítl vojenskou službu, což mu vyneslo 22 měsíců v žaláři. Idealistický komunista, který odsuzuje kapitalismus stejně jako hromadění moci a centrální plánování. Člověk, který ukázal maloyu celému světu.

Jaká je budoucnost hudby maloya? Obzvláště po letech 2004 - 2005, kdy odešli čtyři nejvýznamnější staří bardi Lo Rwa Kaf, Granmoun Lélé, Granmoun Bébé a Granmoun Baba. Danyèl Waro zůstal sám? Ale kdeže. Ani mladá generace hudebníků z Réunionu nezapomíná na svůj odkaz a posouvá hudbu maloya do nového tisíciletí.

Dnes už maloya naštěstí v ohrožení není. Přestože má Réunion pouhých 800 tisíc obyvatel, vychází tady 250 - 300 nových CD ročně. To je úctyhodné.

Tiloun

Pokud pojedete na Réunion, stačí vám teoreticky jen občanka. Réunion je totiž stále součástí Francie. A tak není divu, že na veletrhu Babel Med Music, který se koná v jihofrancouzském Marseille, jsem měl možnost vidět už celou řadu muzikantů z této části světa. Letos to byl například nepřehlédnutelný zpěvák Tiloun, který je zástupcem tradiční podoby hudby maloya.

Christine Salem

Soubor Salem Tradition zpěvačky Christine Salem má pro maloyu poměrně tradiční složení. Tedy pouze perkuse a hlasy. Christine vlastně ani žádné další nástroje nepotřebuje. Jako čarodějka je schopná podmanit si publikum jen pomocí svého hlasu. Měl jsem to štěstí, vidět ji jednou naživo a byl to velmi silný zážitek. Na scéně je Christine Salem neuvěřitelně charismatická - sama vydá za celý orchestr.

Nathalie Natiembé

Pro hudbu maloya jsou typické tři bicí nástroje: velký buben roulé, který svým tvarem trochu připomíná vejce, bobre - hudební luk podobný třeba brazilskému berimbau a kayamb - bambusové chřestidlo čtvercového tvaru, ne které se většinou doprovází hlavní zpěvák.

Žádné z těchto nástrojů ale nenajdete v nové kapele zpěvačky Nathalie Natiembé. Přesto je zřetelně slyšet, že maloyu má hluboko pod kůží. Na své poslední desce Karma experimentuje ale spíše s žánry, jako rock nebo jazz.

Grèn Sémé

Muzikanti, kteří hrají maloyu, jsou na svou hudbu a na své kořeny patřičně hrdí a většinou ji nechávají v původní, čisté podobě. Kapela Grèn Sémé z maloyi vychází, používají například kayamb a buben roulé, jejich hudba se dá ale spíše označit za šansony. Frontman kapely, zpěvák a básník Carlo De Sacco vychází z tradice, dělá ale vlastní tvorbu - má kvalitní texty, jeho melodické písně jsou vždy výtečně zaranžované, ale hlavně - je na pódiu nesmírně charismatický. Samozřejmě ale úplně jinak, než výše zmíněná Christine Salem. Carlo De Sacco a Grèn Sémé byli pro mne nejpříjemnějším překvapením letošního veletrhu Babel Med Music v Marseille.

Líbil se Vám článek? Linkuj Jagg.cz Media Blog Zalinkuj

Přidat komentář

(povinné)

(povinné)

CAPTCHA image