23 Prosinec 2011

Když jsem se zamýšlel nad nejlepší nahrávkou, koncertním zážitkem či skladbou minulého roku, přišla mi na mysl spousta jmen. Pokaždé to ale vlastně skončilo u jediného - Ibrahim Maalouf, mladý libanonský trumpetový virtuoz a jeho nová deska Diagnostic.

Ibrahim Maalouf

A ne, že by těch skvělých desek vyšlo letos málo. Počínaje pro mne asi nejlepší africkou nahrávkou Gagner l’argent Francais od malijské zpěvačky Mamani Keita, přes Beyond the Trance berberské písničkářky Iness Mezel pod produkčním vedením Justina Adamse, po strhující švýcarsko-brazislký projekt Da Cruz a CD Sistema Subversiva. Z nové desky Ibrahima Maaloufa Diagnostic jsem možná nebyl tolik nadšený hned ze začátu. Čím více ji ale poslouchám, tím více se mi líbí. A zatím mě nudit nepřestala, spíše naopak.

Nezapomenutelných koncertů byla letos také celá řada. Například hned 13. ledna to byl přímý přenos muzikálu Fela! z londýnského Národního divadla. 10. května jsem poslouchal asi ze dvou metrů legendu latinoamerické hudby, Susanu Baca z Peru. V Lucerna music baru nás tam tenkrát bylo asi 50! To by se nestalo snad nikde na světě. Staff Benda Bilili (Kongo) na Respect festivalu - jako vždy, nesmírně emotivní zážitek. Nebo fantastický říjnový pražský koncert Susheely Raman.

Úplně největší koncertní zážitek mi letos způsobil opět Ibrahim Maalouf na Womexu 2011, a to jediným momentem ve skladbě Beirut, která i zakončuje CD Diagnostic. Maalouf normálně nepředvádí repertoár svých CD na koncertech a živě hraje spíše jazz. Skladbu Beirut uvedl tak, že to bude výjimka, a že se jedná o vzpomínku na to, když se jako malý kluk dostal poprvé do Beirutu, procházel se po jeho ulicích a poslouchal při tom Led Zeppelin. Beirut je pomalá, zádumčivá a poměrně tichá skladba, která má i na CD skoro 11 minut. Teprve těsně před jejím koncem se vlastně objasní, proč se zmiňoval o Led Zeppelin. Během několika vteřin se zádumčivá pohoda změní v nadupaný bigbeat.

Ibrahim Maalouf - DiagnosticKdyž bych si mohl znovu a sám vybrat, na jaký nástroj bych chtěl hrát, sáhl bych po trumpetě. A kdybych si mohl vybrat hráče, kterému bych se chtěl alespoň trochu přiblížit, byl by to Ibrahim Maalouf. Sleduji jeho kariéru už nějakou dobu a s každou novou nahrávkou mi přijde lepší. Tu poslední Diagnostic můžete poslouchat jako world music, jako jazz, jako vážnou hudbu, to všechno v ní najdete. Co ale na Maaloufovi oceňuji asi nejvíce je to, že duší je rocker. Což není u trumpetisty úplně běžné. V jeho rukou se trumpeta hravě vyrovná i elektrické kytaře.

Video

Ibrahim Maalouf - Beirut

Odkazy

Líbil se Vám článek? Linkuj Jagg.cz Media Blog Zalinkuj

Komentáře (2) k článku “Nej, nej, nej 2011”

  1. Marek Nawrath:

    Hodně dobrá volba! :-)

  2. jazzko:

    Maalouf byl loni v Akropolis vynikajici a pro mne osobne to byl koncert roku. Sleduji ho od jeho debutu, myslim ze od roku 2007, a posledni deska se mi zda byt mnohem vyzralejsi a vyrovnanejsi. Opravdu zajimava osobnost!

Přidat komentář

(povinné)

(povinné)

CAPTCHA image