20 Listopad 2009
Kategorie: World music, Články, Jazz

Postavit vedle sebe západoafrický balafon a jeho pra pra vnuka moderní vibrafon určitě dává smysl. Stejně tak jako africkou hudbu a to, co se z ní vyvinulo po staletích - jazz.

Kouyate-Neerman

Karel Velebný by měl myslím radost, kdyby slyšel, jak to udělali Lansiné Kouyaté z Mali a Francouz David Neerman. Kouyaté a Neerman se poprvé setkali v roce 2003. Hned napoprvé si prý padli do oka, respektive do noty. Trvalo jim ale pět let, než došli ke konečnému výsledku a natočili album Kangaba.

“Lansiné je jako Obelix: když byl malý, spadl do nádoby s kouzelným lektvarem”, řekl o svém spoluhráči David Neerman. Lansiné Kouyaté žije totiž uprostřed hudby od narození. Jeho matka je griot a otec hrál na balafon. Už ve dvou letech se balafon stal Kouyatého nejoblíbenější hračkou. V deseti už byl členem National Orchestra of Mali a později se stal spoluhráčem takových osobností, jako Salif Keita, Baaba Maal nebo Mory Kanté.

Lansiné Kouyaté se nikdy nebál experimentů a nových spojení. Na zajímavých projektech spolupracoval například s Joe Zawinulem, s rapery z Positive Black Soul, s kubánským klavíristou Omarem Sosa a podílel se i na nahrávce “Red Earth” americké jazzové zpěvačky Dee Dee Bridgewater.

Kromě vibrafonu a balafonu soubor doplňují už jen Ira Coleman na kontrabas a Laurent Robin na bicí. Zdálo by se, že při takovém minimalistickém složení bude zvuk kapely za chvilku nudit. Neerman ale ždímá ze svého vibrafonu zvuky, které jsem nikdy neslyšel. Používá kytarové efekty včetně wah wah, takže občas ani není poznat, že nehraje na nějaký syntezátor, ale “pouze” na akustický vibrafon.

Video

Kouyaté-Neerman - Boloba

Kouyaté-Neerman - Le Destin

Odkazy

Líbil se Vám článek? Linkuj Jagg.cz Media Blog Zalinkuj

Přidat komentář

(povinné)

(povinné)

CAPTCHA image