Trochu se podobají švédským kapelám jako Hedningarna. Jejich zpěvačka svým projevem ale spíše připomíná Björk. Jsou z Dánska a jmenují se Valravn.
Jste-li milovníky severské mytologie, možná jste už někdy slyšeli legendu o havranech, kteří okusili maso bojovníků padlích v bitvě, a kteří tím získali nadpřirozené schopnosti. Říká se jim Valravn.
Vlastně ani moc nechápu, čím mne Valravn tak zaujali. Na svém debutovém albu nemají ani zdaleka tolik “hitovek”, jako třeba švédská Garmarna na desce Guds speleman. Nejsou zdaleka tak technicky dokonalí, jako například finská Värttinä. A jejich muzika není zdaleka tak podmanivá, jako je hudba Mari Boine z Norska.
Valravn sázejí na jednoduchost a nekomplikovanost. Podíl akustiky a elektroniky je v jejich hudbě velmi dobře vyvážen. Stejně tak jako hranice mezi starým a novým. A to je myslím klíčem k jejich úspěchu.