“Je to starý, ale pořád zatraceně dobrý”, říkám si pokaždé, když se vracím k nahrávkám francouzské vokální kapely Malicorne. Jsou sice téměř 35 let staré, ale na rozdíl od většiny nahrávek z té doby, si je vždy s gustem poslechnu.
V roce 1972 hrál v kapele Alana Stivela mladík, který se jmenoval Gabriel Yacoub. Ten pak o dva roky později založil kapelu, která se (tak jako Stivel) stala mezníkem francouzské hudby - kapelu Malicorne. Stivel i Yacoub vycházeli z podobných kořenů. Yacoub byl ale ještě více okouzlen starou, středověkou a renesanční hudbou. Malicorne také běžně používali kromě moderních nástrojů i nástroje historické - jako třeba krumhorny.
Největší síla a přínos Malicorne je bezpochyby ve sborech. Originální aranžmá a syrové, ale bezchybné provedení je dodnes fascinující. O tom také vypovídá skvělá živá nahrávka En Public, která vznikla v Montrealu v roce 1978. Přiznám se, že jejich rockové verze středověkých či renesančních tanců obyčejně přeskakuji. Ale na písních zpívaných a capella si smlsnu vždycky.
Co jsem slyšel?
Mp3
Malicorne - Quand J’étais Chez Mon Pere
Červen 18th, 2010 at 13:53
zdravím, Malicorne jsou moje srdcovka už nějakých 20 let.. pamatuju se, jak se mi ve 13ti letech dostala do ruky nahrávka na kazetě kterou přitáhla tehdy sestra z Anglie.
Ty vokální vícehlasé skladby jsou skutečně asi nejlepší - však je mám taky povytahaný z těch alb. Ale přiznám že se mi dosud líbí i hodně z těch ostatních.
Jinak myslím, že mám kompletní sbírku v mp3
Zdravím
Září 13th, 2010 at 21:42
mam od nich 11 alb a dneska jsem zjistil ze jsou stale na zivu a letos i hrali na par festivalech..Dobra muzika neumira
Červen 2nd, 2012 at 12:40
Zdravím, náhodou jsem narazil na jméno mé oblíbené kapely, a tak se jen zmíním, že je opravdu úžasná, a i její pozdější věci se dají dobře poslouchat, byť do La Bestiaire jsou asi ty nejkrásnější. Nádherné jsou rovněž sólovky Gabriela Yacouba, např. klenot Trad.Arr., kde opět zazní jeho naprosto nezaměnitelný podmanivý hlas, někdy i bez nástrojů.