“Je to starý, ale pořád zatraceně dobrý”, říkám si pokaždé, když se vracím k nahrávkám francouzské vokální kapely Malicorne. Jsou sice téměř 35 let staré, ale na rozdíl od většiny nahrávek z té doby, si je vždy s gustem poslechnu.
V roce 1972 hrál v kapele Alana Stivela mladík, který se jmenoval Gabriel Yacoub. Ten pak o dva roky později založil kapelu, která se (tak jako Stivel) stala mezníkem francouzské hudby - kapelu Malicorne. Stivel i Yacoub vycházeli z podobných kořenů. Yacoub byl ale ještě více okouzlen starou, středověkou a renesanční hudbou. Malicorne také běžně používali kromě moderních nástrojů i nástroje historické - jako třeba krumhorny.
Největší síla a přínos Malicorne je bezpochyby ve sborech. Originální aranžmá a syrové, ale bezchybné provedení je dodnes fascinující. O tom také vypovídá skvělá živá nahrávka En Public, která vznikla v Montrealu v roce 1978. Přiznám se, že jejich rockové verze středověkých či renesančních tanců obyčejně přeskakuji. Ale na písních zpívaných a capella si smlsnu vždycky.
Co jsem slyšel?
Mp3
Malicorne - Quand J’étais Chez Mon Pere
Červen 18th, 2010 at 13:53
zdravím, Malicorne jsou moje srdcovka už nějakých 20 let.. pamatuju se, jak se mi ve 13ti letech dostala do ruky nahrávka na kazetě kterou přitáhla tehdy sestra z Anglie.
Ty vokální vícehlasé skladby jsou skutečně asi nejlepší - však je mám taky povytahaný z těch alb. Ale přiznám že se mi dosud líbí i hodně z těch ostatních.
Jinak myslím, že mám kompletní sbírku v mp3
Zdravím