Ansámbl L’ham de Foc ze španělské Valencie jde od úspěchu k úspěchu. Vlastně se příliš neliší od jiných, podobných skupin. Dlouho jsem si lámal hlavu nad tím, v čem jsou jiní. Je to neuvěřitelnou poctivostí, se kterou k hudbě přistupují.
L’ham de Foc založili multiinstrumentalista Efrén López a zpěvačka Mara Aranda v roce 1998. První, co vás na nich zaujme je zvuk. Přestože používají etnické a historické nástroje, které mívají různé neduhy (hlavně intonační), jejich zvuk je téměř dokonalý. Občas máte až dojem, že to nemohou být akustické nástroje, ale nějaké syntezátory. Jsou skvělými instrumentalisty a rozvíjení těchto schopností berou hodně vážně. Vyhledávají pomoc a rady světových špiček, jako je hráč na řeckou lyru Ross Daly nebo Nigel Eaton na niněru.
Po vydání prvního CD “U” v roce 1999 odjeli na šest měsíců do Řecka, aby studovali řeckou tradiční hudbu přímo u zdroje. Tyto zkušenosti zúročili na další desce Cançó de Dona i Home (2002).
Další odlišností od podobných skupin může být i fakt, že dělají vlastní kompozice. V jejich hudbě najdete vlivy folklóru celého sředomoří. Počínaje jejich vlastním z Valencie, přes zmíněné Řecko, Balkán až po severní Afriku a Indii. V tomto bohatém mixu je cítit ještě jedna esence - středověká hudba a inspirace francouzskými trubadúry. Asi díky tomu dostali L’ham de Foc nálepku španělští Dead Can Dance.
Co jsem slyšel?
Mp3
Video
L’ham de Foc - Somniava
L’ham de Foc - Encara
Únor 22nd, 2008 at 11:45
Dík za tip, jsou fakt dobří a s tou čistotou zvuku - svatá pravda!