Cesta Tinariwen je dlouhá, drsná, neuvěřitelná a trvá již pětadvacet let. Jsou to Tuaregové. Jako vojáky-muzikanty je v roce 1982 je nalákal libyjský diktátor Kaddáfí do svých výcvikových táborů. Bojovali ve vzpouře proti vládě v Mali. Jejich nekvalitní nahrávky znala brzy celá Sahara. Pak dezertovali, v Mali je objevil anglický kytarista Justin Adams a staly se z nich hvězdy world music.
Moje cesta k jejich hudbě sice netrvala dvacet let, ale rozhodně nebyla přímočará. Ještě před dvěma měsíci bych nevěřil, že budu o Tinariwen psát. Několikrát jsem je zaslechl v rádiu, viděl pár klipů na YouTube. Nechápal jsem, proč je okolo nich takový rozruch. Proč jsou z nich všichni pryč. Hrozná nuda, myslel jsem si tenkrát. Pak jsem si ale řekl: nebudu konzervativní a dám jim ještě jednu šanci.
Když posloucháte Tinariwen, je to, jako byste se dívali na bílý obraz. Teprve když přistoupíte blíž, začnete rozeznávat detaily. Zjistíte, co je na něm vlastně namalováno. Trvalo mi asi dva dny, než jsem začal rozeznávat jednotlivé písně od sebe. Postupně mi tahle muzika opravdu učarovala, propadl jsem ji a od té doby ji pravidelně a rád poslouchám.
O Tinariwen se říká, že byli prvními Tuaregy, kteří vyměnili jednostrunné housle imzad a třístrunnou (někdy čtyřstrunnou) loutnu tehardent za elektrické kytary. Tento fakt jim pravděpodobně otevřel cestu k uším běžných posluchačů. Hrají na ně totiž stejně, jakoby hráli na tehardent - naprosto neobvykle.
Mají spoustu následovníků. Například skupina Toumast si podle mého názoru zaslouží minimálně stejně pozornosti jako jejich daleko slavnější kolegové Tinariwen. Je to mezinárodní kapela. Dva “originál Tuaregy” doplňují bílí muzikanti na baskytaru, bicí a darabuku. Jejich zvuk je daleko evropštější a pro nás myslím stravitelnější. S evropským smyslem pro intonaci si hlavu lámou ještě méně než Tinariwen, ale jejich aranžmá jsou více rockové a interpretace dravější.
Pokud by vás zajímal tradiční pohled na věc, doporučuji Tartit. Kromě mnoha ženských vokálů zde uslyšíte výše zmíněné originální nástroje imzad a tehardent.
Máte-li tuhle muziku rádi nebo jestli jsem vás tímto článkem k jejímu poslechu alespoň trochu nalákal, nenechte si ujít letošní Respect Festival. 8. 6. na pražské Štvanici zahrají Afel Bocoum (Mali), Tartit (Mali) a Etran Finatawa (Niger) v rámci tématického večera “Desert Blues”.
Co jsem slyšel?
Video
Tinariwen - Amidiwan
Toumast - TV show in Paris