Snad každý někdy slyšel o Pink Floyd. Mají tisíce fanoušků po celém světě. Spousta z nich jim propadla natolik, že se postupně seznámila s celou jejich diskografií. Mne to postihlo asi v patnácti letech. Velice mne překvapilo, když jsem se později s několika známými skoro přesně shodl na pořadí, v jakém jsme desky Pink Floyd poslouchali.
Tak tohle je moje pořadí, do kterého jsem zařadil jen ty (pro mne) zásadnější opusy:
A Momentary Lapse Of Reason (1987)
byla první deska, ke které jsem se dostal (v té době aktuální)
The Dark Side Of The Moon (1973)
jsem v tom období slyšel snad sto krát.
Animals (1977)
a po ní v těsném závěsu …
The Final Cut (1983)
The Wall (1979)
co dodat … to my vydrželo opravdu hodně dlouho
Ummagumma (1969)
“zapomeňte na všechno, tohle je prostě nejlepší”, říkal jsem si, když jsem jí po dlouhé době přišel na chuť
The Piper At The Gates Of Dawn (1967)
pochopit Sida Barretta je složitější, ale když k tomu dojde … “žádná Ummagumma, nejlepší je tohle!”
A v jakém pořadí jste Pink Floyd poslouchali vy?
Video
Máte chvilku? Užijte si hodinu a půl dlouhý záznam koncertu:
Červen 7th, 2007 at 20:40
protože jsem poněkud starší tak to bylo v pořadí
1. Saucerfull of Secrets
2. Piper at the Gates of Dawn
3. Ummagumma (každý den)
4. More
5. Meddle
6. Relics
7. Dark Side (ale raději v pirátské koncertní verzi - ta je hodně temná
zbytek už mne tolik nebavil. Těch prvních pár jsem sjížděl vedle King Crimsonů a Zappových The Mothers každý den, takže jsem to všechno poslouchal raději z magneťáku
cívkového), abych si vzácná elpíčka neohrál
Červen 7th, 2007 at 20:48
PS.
a samozřejmě před Meddle to byla Atom Heart Mother, ale spíš ta písničková strana.
Pirátský Dark Side byl z koncertů v roce 1972, vyšel dřív než studiová nahrávka.
Samozřejmě, bez Syda už to nebylo ono. Když jsem slyšel jeho solové nahrávky, litoval jsem, že se nedal dohromady se Soft Machine, kteří mu dělali podklady pro tři písně. To by byla bývala superskupina!
Červenec 26th, 2009 at 18:50
Syd Barrett nikoli Sid, jinak pěkný článek.